Pětileté masajské dítě pečuje o stádo koz, naše se pomalu neumí ani samé obléct

Stáně Stiborová žila v paneláku s manželem a dvěma malými dětmi, když nabyla pocitu, že se její život ubírá nesprávným směrem. Našla odvahu k radikální změně a dnes inspiruje jiné než matka čtyř dětí, expertka na online podnikání a online marketing i vášnivá cestovatelka. Pro ahojmama.sk vypráví o cestách po světě io té své vlastním životem.

Na sociálních sítích opakovaně zdůrazňujete, že si žijete svůj sen. Co pro vás znamená „být šťastná“?
Být šťastná pro mě znamená žít v souladu se svou duší. Dovolit si dělat to, co cítím navzdory strachu, okolnostem, zvyklostem, očekávání. Cítit vnitřní svobodu, která paradoxně nesouvisí tolik s vnějším světem, ale zejména s tím, jak se člověk cítí. Někdy svůj sen žiji v rutině severomoravského domova, jindy ve víru dobrodružství ve světě.

Sladit rodinný život, pracovní a cestování je snem mnoha, prozraďte, jak jste začínali Vy a jak se Vám podařilo dopracovat až sem, že si můžete cestovat po světě a nemít nouzi o peníze?
Začalo to intenzivním vnitřním pocitem, že všechno v mém životě je špatně, a že jsem v pasti. Pocitem, že musím provést změnu. Jako malá jsem snila o tom, že ze mě bude cestovatelka a rozhodně jsem měla představu, že budu mít dostatek peněz žít svým vysněným životním stylem. A život mě na začátku dospělosti hodil naprosto opačným směrem. Zásadní bylo rozhodnutí tu změnu opravdu provést. Jak se mi to podařilo, to by bylo nejspíš na celou knihu. Ve stručnosti se mi to podařilo vytrvalostí, ochotou dělat věci navzdory náladě a strachu a neutuchající touhou naplnit svůj sen.

Je autorkou projektu Podnikání z pláže i stejnojmenné knihy. Na online kurzech učí lidi, jak své zkušenosti vložit do digitálních produktů a dává návody k online podnikání. Tato práce jí umožňuje svobodně cestovat po světě s celou rodinou, navštívila zatím 43 zemí.
Četla jsem o Vás, že zlom ve vašem životě nastal, když jste žili v paneláku a řítilo se Vám manželství i stavební firma. Jak jste to prožíval?
To bylo takové období velkého temna, kdy jsem právě cítila, že většina věcí v mém životě nedává smysl a uvízla jsem ve slepé uličce. Tak jsem žít nechtěla a přesto jsem tak žila. Nefungující vztah i krachující firma byly jen takové kulisy. Moje duše křičela, že žiji úplně jinak, než žít mám. A kdo za to mohl? Já.
Utápala jsem se v pocitech a myšlenkách a měla pocit, že jsem ten nejhorší člověk na světě. Bála jsem se o tom s někým mluvit, měla jsem pocit, že jsem na nálož svých emocí úplně sama. Až to ruplo.

Co bylo impulsem ke změně?
Prvním impulsem byl můj otec, který viděl, že se něco děje a na víkend mě vzal s dětmi do hor. Já jsem na něj vysypala část svých emocí a obav a on mi dal knihu Tajemství a nabídl, ať jdu na čas pracovat do jeho firmy. Druhým impulsem byla ta zmiňovaná kniha a ještě moje oblíbená kniha Alchymista. Obě mi vlily do žil naději na to, že můžu žít jiný příběh. Ujasnila jsem si v sobě, co bych vlastně v tu danou chvíli ve svém životě chtěla. Třetím impulsem byl sen, ve kterém jsem prožívala nějaký intenzivní láskyplný vztah. Ráno jsem se probudila s pocitem, že tohle musím ještě zažít. A vesmír / Bůh / život / moje duše … nevím kdo (úsměv) řekli: „OK. Pojďme dělat změny.“ A pak nastala lavina změn, které jsem neplánovala, nechápala a nebyly vůbec příjemné. Jednou z nich byl rozchod s mým tehdejším mužem.