Jak zvládat dětské hádky? Úkolem rodiče není rozhodnout, kdo má pravdu, říká rodičovská koučka

Hádky dětí stupňují stres v celé rodině, pro sociální vývoj dětí jsou však velmi důležité. Kdy a jak do nich zasáhnout, kdy má smysl dělat „vyšetřovatele“, proč nefunguje metoda „ručně stručně“ a proč hádkám těžko předcházet, vysvětluje v rozhovoru rodičovská koučka PaedDr. Kateřina Winterová z mamedeti.sk

Sourozenecké hádky bývají velkým náporem na nervy rodičů. Souhlasíte s doporučením, že se do nich není třeba míchat, neboť děti nejlépe samy vědí, kdo co udělal a jak, a že se vlastně takto učí vycházet s druhými?
Sourozenecká rivalita, bitvy, hádky, nedorozumění – jakkoli to nazveme, jsou velmi frustrující pro rodiče, kteří ať chtějí nebo nechtějí, je poslouchají téměř denně. Tyto sourozenecké konflikty jsou v jisté míře normální a nezbytné pro sociální a emocionální vývoj dětí. A přestože jsou pro nás rodiče někdy až otravné, hádat se je důležité.

Proč?
Protože jak budou děti dospívat a osamostatňovat se, budou stále častěji nuceny zvládat konflikty a nedorozumění s jinými lidmi – mimo jejich rodinu. Vědět zvládnout hádku je vlastně umění a kde by se to děti měly naučit, ne-li v rodině se sourozenci? Zdokonalují si takto své sociální dovednosti, naučí se vyjednávat a dělat kompromisy. Je proto velmi důležité, jaký postoj k dětským hádkám zaujmou rodiče.

Závisí ten postoj i na důvodu, pro který se děti hádají?
Hádky dětí mají opravdu různé příčiny. Na konflikty ovlivňuje několik faktorů. Jedním je rodičovský vzor. Tedy přesně to, jak se doma se svým manželem, partnerem hádáte. Od vás se děti učí, jak (ne)zvládat konflikty, co (ne)říkat, jak (ne)reagovat. Možná si to neuvědomujete, ale právě vy jako rodiče budujete jakousi kulturu hádky, které děti automaticky přebírají. Dalším faktorem je stav dětí. Jsou unuděné, zejména v dnešní pandemické době bývá nuda vyšší než kdy jindy. Děti se nudí a tak zapárají, provokují, ptají si tak nějakou akci, něco, co pozmění jejich stereotyp. I díky hádkám si potvrzují svoji sourozeneckou pozici a zahánějí nepohodlí, nudu. Do třetice je zde soutěžení o rodičovskou pozornost, což bývá také důvodem ke konfliktu. No a nakonec je to individuálnost (rozdílnost) povah. Každé z dětí má jinou povahu, díky které jinak nahlíží na vztahy, situace, jinak zpracovává pocity a zážitky. To, co je pro někoho zábava, pro druhého může znamenat strach a křik. Reakce na přežívání jsou odlišné a u dětí mohou být důvodem ke vzniku hádky, který vlastně pramení z nepochopení prožívání toho druhého.

Kdy a jak je tedy vhodné zasáhnout?
Neznám rodiče, který není unavený a frustrovaný z dětských hádek. Nejen poslech víceméně agresivních nebo obviňovacích slov, ale také celková atmosféra, která vzniká při dětských hádkách, stupňuje stres v rodině. Rodič k tomu neustále vyhodnocuje, kdy zasáhnout a kdy ne. Nechce, aby se žádnému dítěti ubližovalo, ale zároveň nechce být policistou. Kde je tedy hranice rodičovského zásahu? Tato otázka je důležitá, protože může určit, zda se hádka vyřeší rychle nebo naopak se prohloubí a zdramatizuje. Doporučuji zasáhnout hrozí-li fyzické zranění, pokud děti porušují hranice například ve výběru slov – vulgarismů.
Tedy pokud si řeknete, že takový styl a výběr slov nebude ve své domácnosti tolerovat.

To, ať zasáhnete nebo ne, se může lišit i podle typu hádky. Někdy jsou hádky jen malá nedorozumění, jindy jsou vyprovokovány a někdy jsou opravdu „drsné“. Dávejte si však pozor, abyste nezakročili vždy, protože děti budou spoléhat na to, že jejich problém vyřešíte namísto nich. Nenaučí se řešit hádky a budou spoléhat na váš zásah.

Jaké způsoby zásahu do dětských sporů považujete za vhodné?
Pokud se rozhodnete zapojit do sporů dětí, máte několik možností. Například oddělit je od sebe, dokud se neuklidní. Pamatujte ale, že na hádku je třeba dvou lidí. Proto pokud zasahujete, dejte oběma dětem prostor pro objasnění situace. Dejte jim možnost říci, jak to vidí ony. Nechte každé dítě vysvětlit svůj pohled, aniž by to druhé uráželo či křičelo. Potom se ptejte na jejich řešení konfliktu. Nemá však smysl si s dětmi povídat, jsou-li plné hněvu. Můžete je tedy rozdělit a postupně si s nimi povídat. Protože jsou-li děti rozzlobené, nebudou vnímat obsah vašich slov, budou pouze v emoci hněvu a pocitu křivdy. Neposunete se nikam, akorát přijdete o trpělivost. No a ještě jedna důležitá věc: Nemusíte být s výsledkem hádky spokojen vy, důležité je, aby obě děti byly spokojeny a věděly, že jim rozumíte a necítili křivdu. Toto jsou zásahy do hádky, které bývají konstruktivní.